Ve čtvrek jsem měl první volno. Už mi fakt bodlo, protože program kempu je dost nabitý a není čas na odpočinek ani na psaní článku. Do městečka Santa Cruz, které je ideální plážové městečko. Z kempu jsme odjížděli v autech místních pracujících vedoucích. První zastávkou byla pizzerie Pizza my heart. Velice oblíbené místo pro místní i turisty, kde při doplacení pár dolarů dostanete ke kousku pizzy tričko. Takže jsme odcházeli všichni s tričkem v ruce. Docela srandovní. Pak jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedni se vydali lenošit na lenošit pláž a my se vydali nakoupit potřebné věci. Konečně jsem si koupil M&M‘s. Takže konečně jsem vybaven vším, co potřebuju. Už mi zbývá jen si koupit hodinky, abych věděl kolik je hodin :)
První den a půl po příjezdu se zdál jako pohodička. A pak to začlo. Začal staff training, což se dá považovat za jakési nekonečné školení o všem možném i nemožném. Jak se chovat k dětem, jak jim naslouchat, jak být vedoucí a přítel, jak se jich nedotýkat, všecko. Takže místo přípravy na srandy kopec a příjemného nalazení jsme se začínali spíše bát. Nakonec to ale nebylo tak hrozné. Až na jeden poznatek a ten nesouvisí s dětmi. V noci je tady neskutečná zima, ale nejhorší je to k ránu. Nevím, jestli to je tím, že je blízko moře nebo tím, že jsme v lese. Nebo možná obojí, ale fakt je, že ta zima fakt je. Nejhorší však byl takzvaný „outpost“, což je volně přeloženo spaní v lese pod širákem. Hloupě jsem si vzal do mého cestovního spacáku jen tenké ponožky. Myslel jsem, že mi umrznou a pak upadnou nohy. Po návratu jsem si půjčil druhý spacák a teď spím ve dvou spacácích najednou. A je mi konečně teplo :)
První týden jsme měli v chatce 5 dětí. Spolu s nimi jsme tam byli 2 vedoucí, já a Američan Morgan. Dobrý týpek ;) Děti Michael, Benjamin, Konnor, Tommy a Tristan byli asi ti nejlepší, kteří mohli na předtábor dorazit. Ve věku deseti let jsou schopni ještě poslouchat, co jim říkáme a ještě nemají natolik svoji hlavu, aby nad tím přemýšleli a odmlouvali. Za to já jsem se během týdne setkal se spoustou nových věcí, nad kterými jsem musel přemýšlet. Nejvíce nad táborovými zvyky ať už tady v Americe nebo snad jen v tomto táboře.
1. Každý musí mít krátké vlasy nebo je mít stažené dozadu. 2. Vždycky musíte nosit uzavřené boty a mít v nich ponožky. Kromě cesty do a ze sprchy. 3. Při příjezdu nových a odjezdu starých camperů musí mít všichni na sobě kempové tričko a dlouhé kalhoty. 4. Každý večer před spaním musí vedoucí číst dětem z knihy. 5. V den odjezdu přijíždí ráno rodiče a dívají se na své děti při aktivitách a mohou se i připojit.
Do kempu jsme dorazili v úterý v noci. Cesta z letiště trvala asi 45 minut. Po širokých dálnicích ven ze San Francisca to šlo rychle, po užších cestách do kompců už to bylo pomalejší, ale i tak je třeba zmínit, že cesty jsou širší než u nás. Cestou nebyla ani nouze o divokou zvěř potulující se po kraji lesa končícího se začátkem asfaltové cesty. Klikatá strmá cesta do kempu se táhla hodně dlouhou dobu, než jsem zastavili před branou kempu. Odtud už jen na ubytování (o kterém napíšu samostatný článek). Ráno nás čekala snídaně a začátek slunného dne. Jenže… Ten slunný den začal až kolem 9 hodiny, zatímco snídaně v půl osmé. Na Kalifornii je zde pro mě překvapivě ráno velice chladné.
Další věc, která mě překvapila byla rozloha kempu. Kemp je opravdu obrovský. Na satelitním snímku to tak nevypadá kvůli všudepřítomným stromům, ale pod nimi se rozkládá obrovský areál. Podél příjezdové cesty se táhnou dlouhé řady chatek naskládané na kopce nad i pod cestou. Kolem jídelní haly dojdete až ke středu kempu. Zde se nachází velice působivě vytvořené westernové ulice. Pod nápisy jako Lumber’s office, Museum a další najdete kancelář, společenské místnosti a mnoho dalších. Ještě jsem ve všech ani nebyl, takže přesně nevím, co se kde nachází a k čemu slouží.
V areálu kempu je tenisový kurt, bazén, velké lanové centrum, vysoká lezecká stěna, zmenšený golfový areál (na patování a odpalování do sítí), travnatá plocha pro fotbal, beach volejbalový kurt, basketbalové hřiště a kereamické centrum. Za branou se však ještě po cestě dále objevují další a další nespočetné kempové chatky. Areál, co jsem teď popsal náleží klasickému kempu. Kousek dál, asi 20 minut chůze se nachází další větší areál denního kempu. Denní kemp je něco jako příměstský tábor; rodiče vodí děti do kempu ráno a večer si je vyzvedávají. Areál denního kempu je prý ještě mnohem větší. Ještě jsem tam nebyl, ale jsem na to docela zvědavý. Nachází se tam areál pro vyjížďky na koních, kterých má kem 47. No, jsem na to všechno moc zvědavý.
Stále mám problém uvědomit si který je vlastně den. Říkají, že je čtvrtek a příštích pár dní nás čeká školení ve věcech, které budeme učit a nějaké přípravné předkempové práce. Děti by měly dorazit už v neděli…
Moje letadlo naštěstí nehavarovalo v Alatniku, a tak se stalo, že jsem dorazil v pořádku, I SE VŠEMI ZAVAZADLY, do New York City. Na letišti nás uvítali z naší agentury, a už si nás vezli třemi vany (pro ženy a některé slabší muže: velkými auty pro deset osob) na hostel. Hostel byl kupodivu přímo na Mannhatanu, dva bloky od Central parku. Díky rozumnému času jsme měli dost prostoru jít se podívat do centra na Times square. Deštivé počasí sice nedovolovalo moc fotit, ale přece jenom jsem pár fotek udělal. Nejvíc mě zaujal obchod s bonbony M&M's, kde je u zdi asi 20 obrovských 2 metry vysokých trubic plných bonbónů všemožných barev. Kdokoli si může namíchat do sáčku libovolné barvy a zaplatit u pokladny. Bohužel cena 13 dolarů za libru se mi už tak nelíbila. Takže jsem si nasypal jen „pár“ do dlaně a ještě před odchodem jsem je všecky snědl! Od té doby mám na ně pořád chuť. Hned, jak uvidím obchod, bude to první věc, kterou si koupím. Kromě nějaké slazené minerálky, protože v kmepu je jedině čaj nebo opravdu ledová čistá voda. Když jsme vyšli z obchodu, počasí se na nás usmálo, takže jsme viděli New York i za pěkného počasí, což byla příjemná změna.
Druhý den dopoledne jsem, ještě před odletem, vyrazil s pár dalšími Čechy do Central parku. Za dvě hodiny jsme se dostali sotva do třetiny jeho délky. Bohužel nebylo času nazbyt, a tak jsme se museli rychle vrátit zpátky na hostel. Odtamtud už jsem se s jinou skupinou (3 Češi a 2 Maďaři) začal přesouvat metrem a pak autobusem na letiště v Newarku. I když jsme vyrazili z hostelu s předstihem, ztratili jsme jej v dopravní zácpě. Takže na letiště jsme dorazili docela pozdě a byli jsme pěkně nervózní, jestli to stihneme. Skvělé překvapení, když nás nebyl schopný nikdo odbavit. Mají skvělé samoobslužné automaty, které přijímají jedině kreditku. A i když vedle automatů stojí pracovnice leteckých společností, nijak nám to nepomohlo. Ani na přepážce jediné společnosti, která bere cash za zavazadla, které jsme původně ani neměli platit, se nám nepodařilo pořádně domluvit. Amík na přepážce se ani neptal kam letíme, automaticky nám vytrhl z pasů potřebný papír pro pobyt zde a začal nás odbavovat do Amsterdamu. Po složitém vysvětlení, že letíme na druhou stranu do San Jose a ne do Amsterdamu, se rozhodl, že nás aspoň trochu zdrží. Zbývala míň než půl hodina do startu letadla, když jsme se nebyli schoni domluvit, že chceme platit cash. Tady jsou schopni se zeptat "Card or cash?" po odpovědi "Cash" začnou něco cvakat do klávesnice a po 30 vteřinách se zeptají znovu "Card or cash?" Po 3 odpovědích na stejnou otázku vystaví palubní lístek a řekne: "15 dollars, Card please." Tak domluvte se s nima... :) Nakonec při průchudu rámem sundat i boty, které si projedou rentgenem a hups do letadla.
Let do Minneapolis byl dobrý, i když trošku dlouhý. V Minneapolis měli bombovní hi-technology deštníky z listů. Promítačka promítá na zeď deštník a když se postavíce do paprsku nebo pohnete přes listy rukou, listy se pohnou v návaznosti na vaši reakci. Zajímavé. U toho jsem strávil minimálně 5 minut. :D Z Minneapolis už byl let trošku horší, protože začalo pršet a byly trošku větší turbulence. Po nástupu do letadla nastala zajímavá situace. Všichni jsme se pekli, protože klimatizace nefungovala. A se zvyšujícím počtem lidí na palubě bylo čím dál tím hůř. Po chvíli se stewardka omluvila za zvyšující teplotu tím, že kapitán zatím nedorazil, tím pádem nejsou zapnuty motory a nemůže běžet klimatizace. Kapitán naštěstí dorazil a motory i klimu zapnul. Pak už let do Jose probíhal v pohodě.
Na letišti si nás vyzvedli zase obrovským vanem. Skvělé tyhle auta, určitě o nich ještě napíšu. 2 týpci z realizačního týmu kempu, kteří nás vyzvedli, byli víc než američtí. Nejlepší na světě a dávali to jasně najevo. První, co mi řekli, že se mám ostříhat jinak mám zase nastoupit do letadla a odletět. Příjemné přivítání. Ale já se nedám! :) Ještě popíšu, jak se to bude vyvíjet...
Do odletu zbývá 17 hodin, v chodbě u dveří stojí sbalený batoh. Obsah batohu popisovat nebudu :)) Můžu se však podělit zase o několik vysoce technických údajů. :)
Velké zavazadlo - batoh má rozměry 73 x 52 x 36 cm, váží 13,4 kg. Malé zavazadlo - dosud nezabaleno (14.6.2009 18:13). Vašek jako zavazadlo - před odjezdem a po obědě měřím 179,5 cm a vážím 72 kg.
Jsem zvědavý, jak se změním :) Snad se tedy nevrátím jako obtloustlý hamburgeromil :) Bude se mi stýskat po české a hlavně domácí stravě. Tento týden jsem si ještě užil pár českých jídel, takže budu mít na co vzpomínat a těšit se.
Celková vynaložená částka na můj malý poznávací výlet do USA se navýšila o léky 1.400 Kč, pojištění na posledních 19 dní 3.116 Kč, mezinárodní řidičák 50Kč a vyměněné dolary 7.078 Kč. Takže jsme se dostali na částku 23.644 Kč. (Vypadá to hodně, ale je tam přece jenom těch 370 dolarů na všechno možné i nemožné :)
To, že budu daleko, neznamená, že nejsem! Takže budu rád, když se mi ozvete na facebooku, na ICQ, skypu, tady na blogu nebo jakkoliv jinak. Na mobil určitě ne, bo jsem ho na léto stopil, abych neplatil zbytečně. Takže zdravím naposledy z domova a těším se na vaše ohlasy! AHOJ!
Podle všech dostupných informací (které nejsou moc kompletní, co se týká informací, ale za to kompletně v angličtině), už mám jistou představu ohledně mé "návštěvy" mezi našimi americkými kamarády...
Po "pohodlné a rychlé" cestě napříč 9 časovými pásmy zpět v čase bych měl být konečně v kempu, kde strávím asi první týden nebo dva v zácviku do činností, které bych pak měl děti učit. Činností víceMÉNĚ podle předchozího výběru. Ve výcviku by nás měli naučit jak vyučovat vybrané aktivity po dobu 1 hodiny. Jednotlivé aktivity však s dětmi v kempu zaberou minimálně 2 hodiny, takže stejně "dělej, jak umíš."
V kempu tedy budu trávit většinu času střídavě tenisem, volejbalem, horskou cyklistikou, sebeobranou a focením. Jsem hodně zvědavý, jak bude probíhat výuka focení, protože vysvětlit principy například závěrky a expozice během krátké doby v češtině je docela problém, natož v angličtině. A zkuste to vysvětlit dětem. Vzhledem k tomu, že je kemp v horách (kde jsou kopce), jsem zvědavý i na ty kola. Asi to bude pěkná makačka, ale na druhou stranu jsou to přece děti! Snad na mě budou hodní :D
